Šuplíku,

já jsem o tom přemýšlela.

Myslím, že pro řadu lidí je těžký si sednout na prsty, když někdo přijde s problémem, který vnímá jako neřešitelný a pro sebe obtěžující, a Ty máš pocit, že řešení vidíš a že je poměrně snadný a snažíš se mu to sdělit, ale ten člověk to odmítá jako že "to nejde", případně si to vezme osobně.

A pak do toho vstupuje občas i to, že ti lidi maj pocit, že jsou schopnější než ten dotyčnej a daj mu to sežrat, případně ten dotyčnej se kousne a nevezme to věcně, ale "všichni do mě šijete, že jsem neschopnej", a někdy do něj ti lidi už pak fakt šijou, a když jich je hodně, tak to z jeho pohledu může být nepříjemný.

Asi by se člověk měl v tomhle směru trochu zamyslet, jestli si na ty prsty už nesednout, a kdy už do hry vstupuje jeho vlastní ješitnost a převládne nad snahou pomoct, ale odhaduje se to dost těžko.