Já jsem příšerná snacha. Moje tchyně je rozhodně lepší tchyně než já snacha, ale když zvoní telefon a je tam jejich číslo, neberu to a čekám na manžela, že volala (asi) maminka a ať jí zavolá. Z devadesáti devíti procent vím, že by šlo o záležitost, se kterou si nebudu vědět rady a tchyni beztak o žádnou radu ani nejde. Je to právě manžel, který chce Vánoce strávit doma v klidu (jeho slova) a jet pak rodičům, aby se tedy neřeklo. Stejně řeším všechny "kousky" mých rodičů sama a manžela do toho nijak nezaplétám.

Ono je to těžké, rodinné zkušenosti a představy jsou různé a zvyky z rodin taky různé. Horšit se na lidi, že nesplňují mou představu společenskosti či intenzity kontaktů, není úplně fér, protože tohle jde málo ovlivnit a nějak se do toho nutit či lámat přes koleno může skončit blbě. Já si za sebe neumím představit, že bych takhle stavěla či přikládala takovou důležitost kontaktu s kýmkoliv, protože je to rodina a tak musím mít nějaké pouto. Jenže já jsem typ, že bych si patrně vůbec nevšimla, že se se mnou někdo nebaví...