"Představa, že mne syn odřízne, že bude na Vánoce radši jenom se svojí ženou, protože svátky se mají trávit s rodinou a nás do ní už nezahrnuje, že k nám přijede jednou za měsíc, že za námi přijede jen sám, "

Tak z pohledu snachy jsou tahle očekávání noční můra.
Mně tohle dělala moje matka, neustálé výčitky, proč jsme zase nepřijeli, a že vůbec nemám smysl pro rodinu, když chceme být o Vánocích sami (přijet až 27. už je pozdě). Absurdní telefony, proč mám tak blbou práci, že kvůli ní nestíhám každý víkend přijet za svými rodiči (a to ani nevěděli pořádně, co že je to za práci, protože řeči se vždy vedly jen o tom, jak je to nemožná práce kvůli času - nepřetržitý provoz, takže i neděle, svátky. Že tu práci miluju, bylo úplně vedlejší).
Představa, že takhle mi vyčítá i tchyně, je docela horor

Aktuálně máme z domu už 3 děti, a rozhodně nečekám, že by měli každý měsíc jezdit k nám, a to 2 děti bydlí ve stejném městě. Komunikujeme spolu průběžně, sdělujeme si novinky, starosti a radosti, snad i oni to vnímají jako pohodové nastavení.