Kat,

to souhlas, do určitý míry.

Myslím, že ten, v jehož domácnosti se to odehrává, si samozřejmě může do určitý míry "diktovat" - když třeba nechce, aby mu děti běhaly v zablácených botách do obýváku, nebo tak něco.

Ale pokud jde o "životní funkce", jako je hlad, čůrání, spánek, tak si nějaký striktní vyžadování neumím představit.

A stejně si myslím, že děti nejvíc milujou ty prarodiče, kteří jim trochu "povolí uzdu" - ne tak, aby si nechali kálet na hlavu, ale řekněme kteří jsou kvůli nim ochotní trochu slevit ze svého vlastního pohodlí.

Nevím, nakolik bych s láskou vzpomínala na někoho, kdo by "kvůli mně" nebyl ochotnej měnit na svý zaběhaný rutině vůbec nic.