Ruth, je zábavné, jak na tebe působím jako morální spodina, ať už mluvím o čočce nebo o dopravní situaci.

Já jsem neřekla, že mi ji věnovala kamarádka, ale osoba. Hele, věnovala mi ji tchyně, matka mého zesnulého muže, je tu jistá paralela, je to o nenahraditelné lásce, mam ji říct, že mě to sere? (Jazyk, spád, tragičnost.)

Jsou tam ale i věci, které mě zaujaly.

Autor se domnívá, že jako my dnes čumíme do mobilů, tak při nástupu časomíry totéž dělali lidi s hodinkama, to je povzbudivé.