Přidat odpověď
"To, že jste se snažili něco dělat tak, abyste "nenarazili" mi naopak přijde v pohodě."
to není v pohodě, Kudla, to je přijetí manipulace vládnoucí strany, nebyli tak blbí, jak vypadali, vládli půlce Evropy."
Tak to je ale slovo do pranice, Libiku.
To zní skoro tak, že pokud měl někdo na výběr, jestli formálně akceptuje nějaký požadavky diktatury a vznikne něco pozitivního, nebo je nepřijme a nevznikne nic, tak vlastně tu diktaturu legitimizuje a vlastně v tom tak trochu "jede s nima".
Já chápu, že je to sporná otázka a záleží na míře tý akceptace a i to je subjektivní (nedávno jsem četla knihu režiséra Olmera, kde jen tak mimochodem a mezi řádky konstatuje, že se dal ke komančům, aby moh točit filmy versus sedět někde v zaprášeným ateliéru a dělat nudnou práci do smrti, odsoudit to? neodsoudit to?)
Ale kdybychom to vzali úplně doslova, tak by neexistoval třeba Spirituál kvintet, kterej rozhodně nikdy nebyl prorežimní a měl i dost průšvihů, nicméně pan Tichota někde popisuje, jak občas museli lavírovat, třeba i tím, že slovo "z Bible" nahradili slovem "z knížky", jinak by jim písničku zatrhli. Měli se šprajcnout a říct, že to neudělaj, nebo "přijmout manipulaci", což každej takovej ústupek de facto je, a my bychom neznali písničku o útěku ze země egyptské (mává nám všem svobodná zem), kde rozhodně bylo dost jinejch jinotajů na to, aby to potěšilo a povzbudilo?
A (což uznávám, že je mnohem silnější kalibr), legitimizovali třeba lidi, co nastudovali v koncentráku operu "Brundibár" nacistickej režim, protože tam jistě taky museli splnit nějaký "jejich" podmínky?
Předchozí