Neporadím, ale chápu tvé obavy. Já už od dvou let dcery řeším obavy z toho, že bude trpět nějakou poruchou příjmu potravy. neustále řeší váhu. Ve třídě je hodně oblíbená, přesto má pocit, že patří mezi tři nejmíň oblíbené žačky, No, víš, mami, jak bych to řekla, mezi nejtlustší. Přitom má normální postavu, jen má po tatínkovi pevné nohy. Srovnává se s nejhubenějšími dětmi, její ideál je jedna holčička, co má rodiče alkoholiky, kteří jí nedají pořádně najíst, takže jí trčí žebra. Neustále s ní mluvím o tom, že záleží na tom, jaký člověk je, ne jak vypadá. Nepomáhá. Je jí 7. Učitelka pokaždé zdůrazňuje, jak je úžasná v kolektivu, jak umí řešit konflikty, stmelovat kolektiv... A ona si myslí, že je moc tlustá, aby ji děcka měly rády.