Mumie, mám podobnou zkušenost, dítě bylo o 2 roky starší. Ale na rozdíl od tvého se už úplně uzavřelo před kamarády, s nikým nekomunikovalo, slyšelo hlasy, o smrti mluvilo také. Nikde nás nechtěli včas vzít, všude plno. Dítě pak skončilo akutně v nemocnici na několik týdnů, bylo to zlé. Bohužel reaguje na léky netypicky, takže žádná antidepresiva nezabrala, některá stav jen zhoršila. Nakonec má léky na úplně jinou dg., které stav upravují, ačkoliv pro ně nemá diagnózu. Ale díky za ně. Je ale smutné to, že i v té nemocnici nás byli schopni vzít hned jen přes sehnanou známost. Asi jsem ti moc nepomohla, věřím, že snad najdeš pomoc rychleji, taky jsem všude říkala, že je to akutní a všude říkali, máme plno. Jo a před návštěvou psychiatra chtěli všichni vyšetření klinickým psychologem. V nemocnici pak udělali všechno najednou, v tom to bylo dobré.