Fakt? Já bych to nečekala
Dospěláci do toho zatahují "krev není voda", pocit vlastního selhání a pod.(nezlehčuju to, ani nezpochybňuju něčí argumenty, jde mi jen o to srovnání dítěte a dospělého), což dítě nenapadne, nebo ano?
Strach z konkurence je pochopitelný, ale to se dá dítěti vysvětlit - stejně, není to tak, že adoptované dítě musí být vždy mladší, než vlastní? Pokud ale to dítě žádné informace nemá, jaké jsou vůbec možnosti, tak by to mohlo hrát určitě roli.
Zajímavý podnět pro někoho v podobné situaci, jak vůbec začít s dětmi mluvit o adopci.
Ostatně když se adopce rozjede, tak se pracuje s celou rodinou, i s dětmi.