Manko,
mám o devět let mladší sestru, moc jsem ji chtěla, ale úplné mimino mě nebavilo (bavilo mě teda docela žehlit plínky, ale kočárek jsem po sídlišti vozit nechtěla). Jakmile dorostla do cca roka, kdy začala stavět věže z kostek a postupně poslouchat pohádky, byla jsem ve svém živlu - stavět a číst
(Později pravda měla své mušky, kolem 2-4 let byla venku hrozně zdrhací, člověk ji musel furt sledovat )
Vždycky jsme se měly rády, i když jsme byly od sebe tak daleko; teď už nemám rodiče, ale sestru mám a je to skvělé ji mít.