Analfabeto, čistky nebyly všude stejný - soudě podle vzpomínek různejch příbuznejch a jinejch pamětníků z různejch míst. Někde třeba vylučovali stanovenej počet, tomu bych docela i věřil, to byl přístup, se kterým měli komunisti zkušenosti už z dřívějška. Někde mohlo bejt někomu někoho líto, ale zase se lišily možnosti, jak moc a jak dlouho ho krejt. Každopádně musel dotyčnej podle mýho udělat aspoň formální sebekritiku, podepsat Poučení atd. A kádrovej záznam se s ním stejně vez, samozřejmě byla otázka, jak s tím záznamem pak zas později pracovali jiný. V každým případě se komunisti dostali k moci silou a byli připravený a ochotný ji silou taky furt hájit, byla jen otázka okolností, jak velkou silou. V osmdesátým devátým nás zachránil postoj Moskvy, která nebyla ochotná tu sílu podpořit, a příklad sousedních zemí, kde Moskva nezasáhla. Ne vlídnost našich komunistickejch špiček. Že byl postalinskej režim vlídnější než stalinskej? No však, dyť měli moc. Stalin taky nebyl krvežíznivej šílenec, kterej nařizoval popravy kvůli psychický vyšinutosti. Byl to prostě drsnej pragmatik. Hitler byl o poznání šílenější, nicméně kdyby vyhrál válku, nacistickej režim moh v 80. letech vypadat taky podobně. Stopy po holocaustu pečlivě zamazaný, konference ve Wannsee by se nikdy "nekonala", děcka z Hitlerjugend by dobrovolně uklízely parčíky, mladý by chodili na tancovačky, všichni by povinně hajlovali a doma si dělali, co chtěli... Možná by germanizovaný Češi měli ze škol vymytý mozky a svý dějiny viděli německy a akorát po venkově by se semtam mluvilo česky, asi jako v Lužici srbsky a v pruským Slezsku polsky.