Taky jsem nebyla matka údernice, jen mi prostě nic jiného nezbylo. Rodiče jsem už neměla, otec dítka zapoměl, že nějaké dítko existuje a musela jsem přežít. Když jsem šla požádat na ouřad, aby mi pomohli najít místo v jeslích pro dítě, že bych šla pracovat, tak mi chtěli dítě sebrat, dát do kojeňáku a že se odtud už nikdy nevrátí, protože jim přede podepíšu, že se ho "dobrovolně" zřeknu. Jo, tůůůůdle! Naštěstí se nám tehdy zaseknul elektroměr, takže jsem mohla aspoň vyvářet plánky zadarmo. Jo, lítala jsem jako hadr na holi, ale měla jsem jinou volbu?