Jak máš starý děti?
Já mám zatím radost právě z toho, jak rostou a osamostatňují se. Mladšímu je 15, staršímu 17 a nedávno jsem se přistihla při myšlence, že se vážně těším až budou oba dospělí a já za ně nebudu mít žádnou zodpovědnost. Jenže to je za dlouho, zatím mám postupný cíl odchod mladšího na střední školu (letos je v devítce).

Ovšem jakási krize mne přepadla taky, mně nejlíp pomáhá pokec z kamarádkou a pohyb venku (začala jsem na stará kolena běhat). A musela jsem se znovu naučit žít a myslet sama za sebe. (což je důvod, proč teď momentálně nechci žádné zvíře) Radost z maličkostí jsem si normálně "naordinovala" po té, co jsem strávila nějaký čas s blízkou osobou, která si pořád na něco stěžovala a já si uvědomila, že takhle dopadnout opravdu nechci.

Jinak nemám ráda definitivu, takže si neplánuju život na moc na dlouho dopředu, spíš jsem zvědavá co bude a nechávám se překvapit. (jen teda doufám, že se mě osud v tomhle okamžiku někde nechechtá a neplánuje mi nějaké opravdu VELKÉ překvápko)