Když jsme ještě bydlela u rodičů, měli jsme v domě hroznýše, lezl stoupačkami, resp. podél nich, panelákovými jádry. Tu noc jsme se všichni báli spát, on vždycky někde vykouk a z toho patra se ozval jekot (v paneláku je slyšet každé patro všude:) ) Pak druhý den ho sousedka přirazila kbelíkem (on byl celkem mladý, tka se pod něj vešel), na kbelík si sedla a hrdinně vyčkala příjezdu policie a nějakého pána přes hady.