Letos pres zimu a na jare jsem mela tolik skutecne prace (hlavne fyzicke), dostatek pohybu, ze bych pomalu ani nemela mit pocit, jak mi je smutno. Prisly nove veci, nove impulzy, kolem me fajn kamaradi. Odjela jsem s nimi na vodu. Na milovanou Salzicku. S bandou lidi, co mam rada a se svymi detmi. Po navratu mi doslo, ze jsem si ani to nedokazala uzit. Nechci strasit, ale byla za tim deprese jako tram. Az takova, ze me dohnala k nehezkym myslenkam a ja skoncila na nejaky cas v PL.