Režim je potřeba, aby všichni nějak fungovali. Já osobně jsem ve stavu, kdy nemám morál a nejradeji bych jen lezela. A nejak to fungovat musí. Já to vnímam i jako nácvik režimu, jisté zautomatizování procesů...

A body za nedodržení jsou jasné, prostě musíš fungovat a máš zpětnou vazbu, že ti to nejde, tak si na to musíš dát pozor.

Jejich cílem není vybodovat tě, ale dát ti zpětnou vazbu.

A mně osobně je úplně jedno, co si kdo myslí. O dceru mám strach, aby jí někdo nevpálil, že má maminku blázna v blázinci. Ve škole ví, že jsem hospitalizovaná, nevím, jestli už ví kde, ale doufám, že by řádně zakročili, kdyby něco. Proto i padlo rozhodnutí, že po tomto pobytu si budu hledat následnou péči v nějakém denním stacionáři s pobytem doma. Jednak budu už vidět, budu dceři po ruce a snáz případně zakročím. A dcera by další dlouhodobější odloučení (byť mne jezdí pravidelně navštěvovat) nesla špatně. Už takhle se jí stýská. Ale zase to bere jako takové dobrodružství. A celá rodina i přátelé se snaží a různě jí dělají zajímavý program na víkendy.

Ale jsou tam se mnou i ti, kteří se doopravdy bojí proláknutí infa kde jsou do práce a do svého okolí. Ale i v tom jim pomáhá terapie, zvládnout to.

Já už mám pevně rozhodnuto, že se nevrátím do stávající práce, byť mě bavila. Ale ten můj poslední propad jsem si zavinila i únavou z práce. Dojíždění skoro 50 km tam, pak 12 hodin a 50km zpět... a navíc jsem si rozhodila "hladinku" nastavenou léky nočními směnami. Už to ví šéf, že se nevrátím.