S tím opuštěním komfortní zóny - sama tedy tu zkušenost nemám, ale člověk z blízkého okolí ano, a říkám si, že je možná třeba z té "komfortní zóny" vykročit, aby bylo možné se vůbec pohnout dál.

Jedna věc je, že je člověk na nějaké uvažování a stereotypy zvyklý a nedělá mu dobře pocit, že by ho měl opustit, a druhá věc je, jestli bez toho opuštění je vůbec možné, aby se vyléčil. Nejsem schopna posoudit, nakolik ten "vojenský režim" je smysluplný, ale skoro bych řekla, že vědí, co dělaj.

Ale v každém případě jste borky, že to řešíte , a pindy ohledně nějaké "ostudy" a "selhání" mi připadají opravdu neuvěřitelně hloupé a nebezpečné, už proto, že by to mohlo někoho odradit od toho, aby se léčil.

Přičemž si myslím, že "samodomo" to opravdu nejde.