Marko, když mi bylo nejhůř, tak jsem si uvědomila, jak já se mám dobře oproti třeba mým předkyním. Že já mám automatickou pračku, zatímco ještě moje maminka vyvařovala plínky v prádelňáku na plotně. Že mám elektrický sporák, zatímco moje maminka, když chtěla uvařit, musela zatopit ve sporáku, musela mít přepravené dřevo a uhlí, naštípané třísky na zátop a vymetený popel. No, a zakladatelky dcera má pronajatý byt v paneláku, to znamená, že nemusí řešit, jak složí uhlí, když jí přivezou 30 metráků, že. Já si holt navlíkla tepláky, vzala lopatu a plivla do dlaní. Taky moje předkyně nebyly žádné údernice, ale normální ženské. Třeba moje babička musela sama obstarat hospodářství i děti, protože děda se na jaře sebral a šel za prací pěšky do Vídně a do začátku zimy prostě doma nebyl. Přišel se začátkem zimy a přinesl peníze. Taky mohl být doma, ale v té Vídni prostě vydělal víc. Kdyby se babička hroutila, mohl být i Doma, ale pak v zimě možná chodili žebrotou. Takhle si koupili vysněný domeček na vesnici.