Přidat odpověď
Grainne, přesně to mám já. Jak taky nějaká přispěvatelka psala, že bylo Ok, když ji kluci ohmatávali a vyrostli v řádné občany a ona žádné trauma nemá. Tak já bych trauma měla a obrovské. Představa, že mě někdo někam zatáhne a bude brát jako hru, že já říkám ne, to je pro mě noční můra. A můžu si říkat, že mě by se to nestalo, protože těmto situacím se vyhýbám, to prostě není pravda. Několikrát se mi stalo, že jsem se dostala do situace, kdy jsem ve své naivitě zůstala o samotě s klukem, který měl úmysly. A díky všem dotyčným, že když pochopili, co si to dotáhli do ústraní, tak to zase s otcovským pohlazením pustili na svobodu. Nikdy nikdo nezneužil situace a nic si nevynucoval, maximálně dobýval, škemral nebo se snažil navnadit. A to podotýkám, že nejsem vyzývavý typ, ani neflirtuji pro zábavu. Jen jsem nikdy nedokázala rozklíčovat zájem o komunikaci jako zástěrku dostat se blíž a dál.
Předchozí