Taky mně nikdo nepolácává vůbec po ničem. Buď vypadám tak odpudivě (páč se skoro nelíčím) nebo tak nebezpečně, že bych si to nenechala líbit nebo obojí. Anebo nějaké oplácávání není ve společnosti (aspoň v té, co je kolem mně) vůbec nic běžného. Podávám si s lidmi ruce, sem tam si s někým dám uvítací nebo narozeninovou pusu na tvář a příležitostně si vysloužím poplácání po rameni za nějaký extra husarský pracovní (a za mlada také sportovní) kousek.