Ahoj!
Chtěla bych připojit svou skušenost s porodem na obilňáku. K porodu sem se dostavila zhruba dvecet dní po termínu a museli mi jej vyvolávat. Prostředí na porodních pokojích je úplně super, ale já sem věděla do čeho jdu byla jsem na předporodním kurzu jenže v té době sem ještě nevěděla, že tam strávím dvanáct hodin a pak tam stejně neporodím. Musela sem na císaře malému se opravdu nechtělo ven a mě už to nedělalo dobře. K samotnému porodu nic nemám snad jen by mohli v první době porodní trošku víc komunikovat s rodičkou jak se komunikuje dál nevím, ale na sále při císaři byla docela sranda, byla sem totiž vzhůru tak sem si ze všema dobře pokecala.
Horší už to bylo druhý den dovezli mě v deset večer na pooperační mezi maminy, které už tam leželi celý den a ráno v sedm se nikdo neobtěžoval podívat kdy mě dovezli odpojilz mě z epiduralu,postavily na nohy a stršně se divyli, že se klátím. Až po chvíli je napadlo, že to asi nepujde a odešli. Všechny maminky odešli po svých za svími miminky a já tam zůstala sama. Měla sem nohy asi šestkrát takový jako normálně a vůbec sem je necítila ( taky až doma sem si všimla, že se mi udělali strie i pod kolenama ) začala sem je rozhýbávat a za dvě hodinky už sem šla za pomoci sestřičky poprvé na záchod ¨v poledne na oběd a odpoledne na chodbu za návštěvou. Ale, když sem chtěla jít na normální pokoj, že už sem úplně samostatná, tak mi řekli, že nemají místo a snad druhý den. Tak Všechna moje námaha byla marná a musela sem strávit další noc na pooperáku bez mimi. Druhý den po obědě mě konečně přeložily a jaké bzlo moje překvapení, když sem se najednou oběvila v jiném století to vybavení pokojů je snad z dob Marie Terezie a přístup sestřiček na šestinesělí je takový trošku ležérní. Protože sem rodila v létě v těch největších parnech tak už sem po třech dnech byla trošku propocená a smradlavá, jenže kdybzch se večer nezeptala, kdy se konečně budu moct osprchovát tak by mě ty zabandážovaný nohy a zalepenou jizvu nechaly zhnít. S omluvo, že na mě zapoměli mě konečně rozmotali a nechali umýt. Zbilé tři dny jsem prožila skoro bez úhony až na pokřikující rómi a spívajícího kněze pod okny. Ještě nejsem rozhodlá, kde budu rodit příště, ale určitě sem rozhodlá pro nadstandard od kterého mě všichni odrazovali, ale vlastní klid je vlastní klid.
S pozdravem Lucie