"Kudlo, některé věci jsou pro mě natolik součástí slušnosti, že mě jejich pominutí citově poškozuje."

Tohle by si někdeří měli přečíst 3x a zamyslet se "kdo je víc", jestli ten poškozený podáním ruky nebo poškozený odmítnutím základní citové jistoty.(žiju ve světě slušných)"

Libiku,

možná to z kontextu nebylo úplně patrné, ale já se v tomto směru nacházím v tom "konvenčním" táboře - nevadí mi podat komukoli ruku ani si s ním dát zlehka pusu na tvář, a z pusy na pusu jsem sice hodně rozpačitá, ale jsem schopna ji akceptovat u hodně dobrých kamarádů, o kterých vím, že to nemá žádný sexuální podtext.

Takže si troufám říct, že jsem si v tomhle směru a v našich podmínkách, který znám, poměrně dost jistá na to, abych se musela s někým přetahovat o své ego, a neřešíme, že by cokoli z u nás běžně společenských situací vadilo MNĚ, ale jak se postavím k tomu, když to bude vadit někomu jinému.

Podávání ruky patří u nás k bezpříznakovýmu, nijak sexuálně nezabarvenýmu chování, dělaj to skoro všichni a pokud mi Martina odmítne podat ruku, tak to nejspíš nebudu interpretovat jako ztrátu vlastní citové jistoty , ale pomyslím si, že Martina je asi poněkud zvláštní (ale tu ruku jí nebudu nutit a pokud se bude jinak projevovat normálně, případně mi to třeba někdy vysvětlí, že má fobii z dotýkání, tak si o ní pomyslím, že holt má takovouhle zvláštnost, jako skorokaždej máme něco)

Pokud mně nebude něco příjemný (třeba opilecký líbání při seznamování), tak si zase myslím, že mám dost důvěry ve vlastní úsudek, abych byla schopna vyhodnotit, že je to přes čáru, a ano, v tomto případě bude "víc" to, co si myslím já, a pokud to nějakému ožralému strejdovi nebude po chuti, tak ať se jde třeba kousnout, protože faux pas se dopustil on, když se na mě sápal, a ne já.