Něco podobného se stalo mému expříteli, akorát v tom nebyly malé děti. Potkali jsme se v době, kdy byl psychicky dost na dně. Pomohla jsem mu najít práci, zkonsolidovat finance a dostal se z nejhoršího. Pak mu narostl hřebínek a začal se do mne navážet a dost drsně se navážel i do mojí dcery, přičemž jeho děti byly nedotknutelné. Já ho sice varovala, ale když to přesáhlo únosnou míru, poslala jsem ho k šípku. On nechtěl zůstat sám, tak si našel první partnerku. Ta na něj žárlila, kontrolovala všechny jeho kroky a nakonec ho začala ponižovat až na hraně domácího násilí. Skončilo to tak, že ho vyhodila. Posléze si našel další přítelkyni, ale ta ho opět žárlivě kontroluje, mobila, maily... Když byl u nás, poznala jsem všechny jeho dřívější partnerky a s některými kamarádím, protože bydlí daleko, tak si občas pošleme mail nebo se občas sejdeme a popovídáme si. Jen si říkám, jakou měl u nás svobodu. Dneska lítá, jak mu jeho nové partnerky pískají. Líto mi ho není, mohl si vážit dobrého bydla, když to nedělal, jeho problém.