Já docela rozlišuju, za co by se člověk měl omlouvat.

Nebyla bych ochotná se omluvit za věc, za kterou nemůžu, ale byla bych schopná říct, že je mi líto, že to tomu druhýmu způsobilo problémy (i kdybych za to nemohla).

A něco podobnýho bych čekala od toho druhýho.

Přijde mi dost divný něco zkazit a tím tomu druhýmu třeba přidělat práci nebo zkomplikovat život, ale pak neříct ani bů. Proboha, co je na tom za problém? Přece to neznamená sypat si popel na hlavu, že jsem nemožnej debil nebo tak něco, ale uznat, že v důsledku mýho počínání měl ten druhej problém a že je mi to líto (i když jsem to neudělala schválně nebo to na mně vůbec nezáviselo).