Ruth,

"zdržel mě šéf, nestihnu to", pokud jsme měli něco napevno domluvené (třeba "v šest máme sraz před bazénem), považuju za nedostatečné - sice za to nemůžu, ale ten druhý už si musel na to udělat čas, sbalit plavky, vyjet z domova... a teď to všechno vyjde nazmar, takže si zaslouží ještě něco trošku víc, aby bylo jasný, že mi to není jedno a že si jeho času vážím.

Kdybychom byli domluvení jen tak, že "mohli bychom dneska po práci zajít na bazén" a volám dost včas, tak ten dotyčnej ještě nemusel udělat nic "navíc" a ta omluva by pro mě nemusela být tak velká, ale stejně bych asi řekla něco jako "je mi to strašně líto, ale...".

Chápu, že se někdy může "minout" to, co říká Koníček - že jeden tý věci, za kterou by se mělo omlouvat, přikládá velkou důležitost a druhej malou, ale kdo není schopen se omluvit NIKDY, s tím by se mi žít ani cokoli dělat nechtělo, přišlo by mi, že na mě úplně prdí a řeší si jen SVOJE ego.