Marko, jedno naše dítě je vůči požadavku na omluvy velmi resistentní. Zahučí formální promiň s pohledem upřeným kamsi a pak se strašně uráží, když je mu řečeno, že takto to není žádná omluva. Přitom se jinak doma omlouváme, zároveň se učíme omluvu přijmout... Prostě on to bere, jako že je nucen přiznat selhání.

Často pomáhá, když je mu doporučeno, aby šel věc urovnat, on to vyřídí bokem, způsobem, který sám vymyslí, přitom padne i nějaké to promiň a věc je vyřízena. Ale těch tanců okolo :)