Ve vztahu k mužům se ženy podobají nejvíce tím, že od něj očekávají víceméně to stejné. Takže z hlediska těch mužů, kteří na ženě vnímají jen to, jakým způsobem s nimi kooperuje ve vztahu, tak se musí jevit ženy dost stejné. Všechny se chtějí cítit od dotyčného milované a většina si pod láskou představuje dost podobné projevy, má nějaká očekávání na kvalitu soužití (i když v rozdílné škále nároků, je tam vždy nějaké minimum, nějaké požadavky). Takže když to zjednodušíme, tak skoro všechny chceme cítit, že nás chlap má rád, ať už to dává najevo jakkoliv, a aktivně se podílí na budování "společného". A proto ta věta, že ženy jsou nakonec všechny stejné, je většinou pronesena za situace, kdy si muž uvědomí, že pokud chce žít s ženou, tak se prostě musí trochu snažit Ať už je to prohlášení vítězné, že přišel na to, jak na to (kytka, večeře, vyznání lásky, posekané dřevo, … lze dosadit cokoliv) nebo zahořklé, že prostě selhává pořád v tom stejném bodě a je to způsobené tím, že to byla prostě žena.