Milá Pavlíno!
myslím si, že Vaše holčička dává pláčem najevo (možná nevědomky) strach, nejistotu, pocit, že zrovna teď není dost milována. A kdo jiný než Vy by jí mohl pomoci? Přimlouvám se za pochování, pomazlení, pohlazení. Z pocitů jistoty nabytých v dětství čerpáme my všichni celý život.
A na závěr povzbuzení do budoucna. Vaše dcera je citlivá bytost, která Vás v dospělosti nejspíš neodloží do domova důchodců, až Vy budete potřebovat povzbuzení a pohlazení. Zdraví Vás a hodně trpělivosti a vzájemné lásky přeje Martina.