Jenže rodina není jenom tak někdo "druhej" a sedíte u těch talířů často společně. A péče i pomoc bývá chápana jako vyjádření vztahu, vzájemné lásky. Proto mě neudivuje, že i dospělé děti mrzí věci jako "ségře hlídá máma denně a moje děti jí stačí vidět na narozeniny a na Štěpána". Nárok není, ale ve dobře funkční rodině by imho měla být snaha dávat lásku najevo všem dětem, ať malým či dospělým.

A nevadí, když forma není přesně stejná. Sestra, která je sama profesně úspěšná a v rámci své rodiny "za vodou", daleko samozřejměji přijme fakt, že rodiče dali peníze bráchovi a ne jí, když ví, že bráchu podporují rodiče teď v jeho obtížné situaci, ale maminka si dává záležet, aby jí třeba sehnala pod stromeček tu detektivku od oblíbené autorky, která jí chybí v řadě, a že její děti si užívají společný čas s babičkou... A taky, že kdyby se ona sama ocitla v nouzi, rodiče se budou snažit pomoci i jí. V situaci "bráchu měli vždycky radši, moje výkony nikdy nebyly dost dobré a mé děti a potažmo mé rodičovství jsou také terčem hojné kritiky" se to snáší hůř. A přetrhání vztahů není vždycky řešení, obzvlášť, je-li rodina vcelku funkční, ale holt s vadami...