"Sestra, která je sama profesně úspěšná a v rámci své rodiny "za vodou", daleko samozřejměji přijme fakt, že rodiče dali peníze bráchovi a ne jí, když ví, že bráchu podporují rodiče teď v jeho obtížné situaci, ale maminka si dává záležet, aby jí třeba sehnala pod stromeček tu detektivku od oblíbené autorky, která jí chybí v řadě, a že její děti si užívají společný čas s babičkou... A taky, že kdyby se ona sama ocitla v nouzi, rodiče se budou snažit pomoci i jí. V situaci "bráchu měli vždycky radši, moje výkony nikdy nebyly dost dobré a mé děti a potažmo mé rodičovství jsou také terčem hojné kritiky" se to snáší hůř."

Ano, já si myslím, že zásadní tam nejsou (nebo neměly by být) ty výhody jako takové, (proč pomáhat někomu, kdo je sám schopnej dost?) ale ten přístup (o jednoho zájem, u druhýho kritika).

Ale stejně by mě zajímalo, nakolik v tomhle hraje roli opravdická nespravedlnost a nakolik vztahovačnost, která se pak zase může odrážet (protože pokud by mi někdo pořád něco vyčítal, že bratr dostal něčeho víc atd., tak ho asi nebudu vyhledávat tak často, protože mi to bude nepříjemný, no a on se utvrdí v dojmu, že je ten neoblíbenej).