Tchyně nás podporuje především svým časem (je ochotna vzít si dovolenou, abych já mohla do práce nebo na služební cestu, když to nemůžeme vyřešit s manželem jinak) a moc si toho cením. A především si cením toho, že to - prostě dělá. Bez ničeho okolo, bez pnutí.

Moji rodiče (přesněji máti) by podporovat chtěli, především hmotně a to i dost nákladně. A i tou výpomocí s hlídáním a vlastně čímkoli. Bráním se tomu dost houževnatě. Protože bohužel, není to "prostá pomoc". Každé přijetí nabízené pomoci znamená následné násobné tirády, které začínají (takto doslova) "Vidíš, jak jsem se obětovala a...doplň cokoli (co bylo předtím nabízeno a někdy přímo vnucováno). A protože mi tohle je hodně nepříjemné, jelikož po nikom oběti nežádám, tak preventivně nabízenou pomoc prakticky nepřijímám.
Takže zvnějšku to nepochybně vypadá, jako bych byla "odstrkovaný sourozenec", protože brácha dostává mnohonásobně víc, časově, finančně i jinak. Ale je to prostě tak, že je ochoten zkousnout obětní výlevy, téměř je nevnímá a je takhle spokojený. A já jsem spokojená, že dostávám mnohem míň. A kdyby to bylo ještě míň, byla bych ještě spokojenější:)