Tak tady je to ale sporný - máme to pojmout tak, že nakolik člověk chce nebo nechce žít zdravě nebo nezdravě, je čistě jeho věc a všech ostatních zbytečná starost, a to i u těch nejbližších?

Nebo je to už moc lhostejnej přístup a pokud má člověk pocit, že někdo jemu hodně blízký se ničí (vyloženě nezdravý životní styl, kouření, alkohol nebo dokonce drogy), tak by přece jenom něco říct měl?

(další věc je, že to "ničení" je často subjektivní, když někdo chlastá, je to asi dost jasný, ale třeba na to, co je to "zdravý životní styl" může mít každý jiný názor)?

Já jsem teda spíš pro to nechat ty lidi žít, protože si myslím, že každej si má právo zničit vlastní tělo tak, jak se mu zachce.