No, já nevím, jestli je právě tohle dobrý řešení, radši zanedbávat lékařský prohlídky, aby jí náhodou neřekli, že je tlustá.

Já na to mám takovej náhled, jako tu už před nějakou dobou řekla Slupka nebo Slída:

pokud jsem tlustá, tak mám dvě možnosti:

- říct si, že mi to nevadí do tý míry, abych s tím chtěla něco dělat, ale pak to musím přijmout jako něco, co ke mně patří a z čeho se nezhroutím, když to někdo pojmenuje. Plus teda to, že jsou lidi, kteří mají na to gebír víc a jiní zas míň - cizímu člověku v hospodě je do toho veliký prd, ale můj ošetřující lékař má přece jen větší právo do toho mluvit, kdybych kouřila, tak je přece taky divný, aby byl "taktní" a nezmiňoval to, ačkoli to z jeho pohledu škodí a DÁ SE S TÍM NĚCO DĚLAT.

- nebo mě to teda trápí a připadám si kvůli tomu blbě, ale pak bych se tedy vzhledem k tomu, že se s tím něco dělat určitě dá, s tím něco udělat měla, a pokud něco nefunguje, tak to zkoušet tak dlouho, dokud to fungovat nebude, a NEVYMLOUVAT se na to, že to "nejde".

Třetí možnost - budu se tím trápit, budu mít pocit, že mi to nepříjemně zasahuje do života, ale neudělám s tím NIC, považuju za tu nejméně šťastnou možnost.