Tak já si myslím, že není dobrý chtít po doktorovi, kterej se stará o tvý zdraví, aby byl "taktní" a nepřipomínal Ti věci, kterejma si škodíš.

Ale z hlediska téměř jakýhokoli okolí bych neříkala nic (výjimkou by snad bylo, kdybych viděla u partnera nebo u dětí, že nabíraj ne na nadváhu, ale na obezitu), ale třeba jako kamarádka nebo kolegyně bych držela pusu - každej žije, jak umí, a není na nás, abychom druhým omlacovali o hlavu jejich nedokonalosti, sami máme svých dost.

Akorát teda pokud ten člověk SÁM má o tom potřebu mluvit (jak tu už taky padlo), tak se zas nemůže tak úplně divit, když na to jeho okolí nějak reaguje.

Třeba i těmi "nevyžádanými radami", protože maj třeba pocit, že když si ten člověk stěžuje, že je tlustej, tak by asi chtěl zhubnout a pokud si myslej, že maj k tomu nějaký relevantní informace, tak mu je chtěj poskytnout.

Jaká by asi tak měla být správná reakce, když vám kamarádka řekne "já jsem tak děsně tlustá a ne a ne zhubnout"? Ujišťovat ji, že to není pravda, když to třeba pravda je? Převést řeč někam jinam? Nebo co vlastně takový člověk očekává, když mluvit o tom je teda špatně?