Jsem si vědoma toho, že se pohybuju pouze v nějaké sociální bublině a že svět je pestrobarevný.

V mé sociální bublině jsem se nikdy necítila nerovnoprávně ani já ani většina žen, které jsem potkala. Ale já tedy za nerovnoprávnost nepovažuju, že chlap zryje zahradu (protože na to má lepší fyzické předpoklady) a já uvařím a vyperu. Co se týče profese, nikdy jsem žádnou nerovnoprávností netrpěla ani z hlediska kariérního postupu ani z hlediska ocenění. A to, že ke stejné práci přistoupí muž a žena jinak (v závislosti na fyzickém i mentálním vybavení, daném přírodou), vnímám jako normální, nikoliv diskriminační.