Jsem 10 let vdaná, mám s manželem 2 kluky a to 10 a 7. V manželství jsem nebyla úplně šťastná, spousty věcí jsem musela umět překousnout, spousty věci mi vadilo, když toho bylo moc, tak jsem se vybrečela a život šel dal.. ale všechno jsem dělala kvůli dětem. Na druhou stranu jsem si řekla, tak není to tak nejhorší .. manžel mě nebije, nekouří, nepije, nechodí do hospody a peníze taky vydělá.. Jenže všechno bylo doma jinak na mě, s ničím mi nepomohl, dovolenou, nákupy, starost o domácnost a o děti všechno na mě..(přeci chodí do práce..)a doma jsme žili jak dva spolubydlící a jediné společné téma, byla společná práce.. Když jsem měla chuť něco řešit, bylo to jak házet hrách na zeď, nikdy se nic nezměnilo. Tak plynul čas, a do života mi nedávno vlítnul úplně náhodou jeden muž, vlastně si mě našel sám.. Chvíli jsem odolávala, ale nakonec nebyl problém se do něj zamilovat, potkala jsem muže u kterého najednou nebylo nic problém, úžasná komunikace, ochotný cokoliv udělat, hlavně, abych byla spokojená, máme spousty společných zájmů, v manželství nikoliv, všechno jsem dělala sama.. a je to prostě člověk o kterého se mohu opřít a je tu pro mě, což jsem dříve bohužel neznala.. co jsem si doma jednoduše neudělala sama, to jsem neměla.. moc mě to vysilovalo a ubíralo spousty sil a energie. Bylo to tak, že já jsem dávala, ale nikdo nedával mě.. bylo to náročné..
Takže jsem se celkově zamilovala až po uši a vím, že chci manžela opustit.. ALE.. nový přítel bydlí 70km daleko a pro mě je to velká změna.. budu si muset najít novou práci, to je nejmenší problém, ale nevím, jak to vyřešit s dětmi. Mám strach, že to pro ně bude velký problém, budou muset změnit školu a hledat si nové kamarády, taky ale vím, že bez dětí být nechci.. ale ani s manželem.. Přemýšlím, že se budu muset zeptat nějaké psycholožky, aby mi poradila. Bude to hrozně těžké, ale ten muž mi za to prostě stojí.. Máte někdo podobné zkušenosti, jak jste to řešili u Vás? Asi přemýšlím o tom, že nechám děti dokončit ročník na staré škole, a od září by šli jinam, budou mít čas si na to zvyknout, ale nevím jak to zvládnu já bez dětí, a hlavně manžel se neumí tak dobře ve své sobeckosti postarat, nebo si to myslím .. nevím.. Ještě to nemusel dělat déle než třeba jeden den.. Jak jsem psala, všechno jsem doma obstarávala já.. A musím říct, že i pro něj to bude mega rána, až ho opustím.. a bude se s tím muset vyrovnat.. Děkuji za rady..