"Velkou bouři vyvolaly Badeniho jazykové reformy, které se pokoušely zavést češtinu v českojazyčných a smíšených okresech Českého království jako úřední řeč, kterou by se museli všichni úředníci bez rozdílu národnosti naučit. Tato nařízení musela být nakonec odvolána. Češi a Němci se však již na ničem dalším prakticky neshodli.[30] S odstupem, bez nadržování jedné nebo druhé straně, je problematické hodnotit tyto snahy o přijetí určitého státního, resp. zemského úředního jazyka. (V Předlitavsku nebyl státní úřední jazyk přímo definován, ale prakticky jím byla němčina.) Je pravdou, že němečtí nacionálové brali němčinu coby úřední jazyk jako naprostou nezpochybnitelnou samozřejmost - a to zcela nekriticky. Na druhou stranu si lze jen těžko představit jiný úřední jazyk, než právě němčinu. V monarchii se mluvilo mnoha nesourodými jazyky, kdežto němčina byla v té době z historických důvodů prakticky všudypřítomná.[27]"

Wiki