Přidat odpověď
Ted uz po Praze moc nechodim, stvou mne davy Japoncu, Rusu, Italu a podobne, mezi kteryma se clovek musi prodirat DOMA.
Ale jako pubertak a mladice se courat po mistech, kde se prede mnou couraly generace jinych, se svymi starostmi a radostmi, mezi jejich stiny a septanim…, brodit se na Kampe podzimnim spadanym listim a vnimat susteni pod nohama, cuchat vuni (=tady to je mokry, nesusti a necucha), nechat se obsypavat tise sletavajicimi listky rozkvetlych jabloni na Petrine, stat uprostred Karlova mostu uprostred noci a kam se otocis, tam desitky siluet prazskych vezi a vezicek, poslouchat sumot jezu a zasnene zirat na Hradcany, pokecat si s vodnikem pod Vysehradskou skalou, …
Hernajs, nak jsem se rozlitostnila! A leje a leje.
Předchozí