Mě je líto jak se krajina mění a lidé roztahují. Když přijedu do svého rodného městečka, ta "divočina", kterou jsem si užívala jako dítě a mladice, je nenávratně pryč. Tam, kde se proháněli zajíci a bažanti, stojí rodinné domy, rybníky a mokřady se ocitly pomalu uprostřed města, čejky zmizely, rybník s rákosinami a loukami bezprostředně sousedí s dálnicí, tam, kde jsem nepotkala živáčka, korzují davy lidí se psy, dětmi, koly, čtyřkolkami... Zmizeli chocholouši, chrousti, čejky, zajíci, bažanti, slunky, střevle, vřetenušky, přástevníci medvědí a další. Všude, kde jsem dřív potkávala zvířata, teď potkávám lidi, kteří hledají klid a "neporušenou" přírodu. Mimochodem, všimli jste si, jak je to hledání klidu, přírody a venkova kontraproduktivní ? Čím víc lidí to hledá, tím víc toho ubývá