Co vím, zasáhne hlavně to, že umíraj lidi, na který spoléháš. Ty, se kterejma tam seš, ti z druhý strany až tak ne, často vůbec – stát se může, ale spíš za určitejch podmínek, třeba když ty druhý podřezáváš. Zabíjení na dálku to dost ulehčuje. Mezi lidma na jedný frontě se ve válce vytváří zvláštní, hodně intenzivní pouto, nezáleží přitom tolik na povahách, na osobní minulosti atd., to pouto vzájemný důvěry bejvá nadřazený. Hodně k tomu pomáhá, že ve válce se spoustu času pročeká „až to začne“. Když to začne, z lidí nejčastěji spadne napětí a nervozita a soustředěj se na přítomnej okamžik, ale to čekání je nervozity plný a lidi, co tam jsou spolu a musej na sebe spoléhat, se vnitřně i v chování hodně slaďujou. Tohle pouto, tenhle pocit, že se 24 hodin denně na někoho intenzivně spolýháš a věříš mu, že s ním fakt hodně sdílíš, nejenom tu náladu, ale navíc žiješ furt na očích těch vedle, plus to střídání čekání a akce plný adrenalinu (a i to čekání s sebou nosívá víc adrenalinu než je běžný) – to bejvá, co vím, základem posttraumatickýho syndromu u vojáků. Mírovej život je v podstatě adrenalinovej absťák, je hrozně všední a přitom mnohem složitější než válka – furt musíš něco řešit a přitom nemáš před sebou ten jasnej důležitej cíl, jen spoustu malejch cílečků, a přitom ti žena a další civilové nerozuměj v tom smyslu, jak sis často beze slov rozuměl v jednom kuse s kamarádama, A na frontě se lidi cítěj důležitý, to teď většinou zmizí, a naopak, člověk může vidět, jak to vlastně dobře funguje bez něj, že je vlastně zbytečnej. Alkohol to pomáhá přebít. I ty bojový akce se v člověku samozřejmě střádaj, to napětí a strach se střádaj, spousta lidí se uvolňuje aspoň panákem, nejsou úplně vzácný případy, že se člověk v okamžiku, kdy čekání přestane a nastane akce, zasekne, nejsou schopný se pohnout, je to podvědomá reakce, kterou alkohol, marjánka nebo tvrdší droga přebije, proto se to dělá preventivně. Alkohol taky pomáhá přejít smutek ze ztráty kamarádů. Takže člověk, co se vrátí z války, může bejt chlastem načatej, a pokud není, má dost předpokladů po návratu začít.