že na její číslo už nemůžu volat, že mi to už nikdy nezvedne a nepopovídáme si...NIKDY.
- ano,to uvědomí definitivy,z toho opravdu mrazí.
Je to hodně smutné,právě,když člověk takhle přímo někoho zná a ten umře,je to pro něj/pro tebe obzvlášt hodně smutné,ale - jak píšeš,pro nás,co tu zůstáváme,je to smutné,ale nemůžeme sobecky myslet jen na sebe,takže to musíme brát z té pozitivní stránky,že tomu zemřelému se takto ulevilo od hrozných bolestí,které bychom mu určitě nepřáli,aby prožíval dál.
A udělala si pro kamarádku maximum,dle toho co píšeš,dělalas to ráda,takže žádné výčitky mít nemusíš.
Postupně přijde řada i na nás ostatní... To,že rodiče přežijí své dítě a musí se dívat do rakve vl.dítěti,to je snad jeden z nejbolestivějších okamžiků pro ně