Tak to nesouhlasím, měla jsem dušičky jako dítě ráda, hřbitovy se mi líbí.
A teď jsem to předala dceři, kupujeme spolu voskové kytky a děláme věnečky jako jsme dělali, když jsem já byla malá. Dceru to baví, stejně tak jako jít na hřbitov za soumraku a zapálit tam svíčku. Přijde jí to slavnostní.
Letos zapálíme ještě jednu svíčku doma za moji kamarádku, která má rozloučení zítra a ještě nebude "uložená".
A odjakživa mě fascinoval nápis nad branou hřbitova: "To co jste teď vy, byli jsme i my. To jsme teď my, budete i vy."