Přidat odpověď
Říká se to proto, aby mrtví nemohli uškodit. Smrt byla pro lidi kdysi přechod, ne trvalej stav, nicota, zmizení, mrtvo. Mrtví sestupovali do podsvětí, odkud kdysi přišli na svět. Dobrý pomáhali, různejma způsobama. Zezdola, z dolního světa, kde byla uschovaná voda (vláha) - proto se často považovala za zemi věčnýho jara, mohli napomáhat tomu, aby se na jaře vláha včas uvolnila a nebylo sucho. Mohli pomoct i k bohatství, například ukázat, kde je zakopanej poklad (kdysi se věřilo, že i zlato v zemi roste, rozrůstá se, a nejen zlato, vlastně všechno, co se pohřbilo do země). Ruku v ruce s tím napomáhali i plodnosti - ta byla taky spojená s vláhou, i při sexu jde o "zasetí", ostatně dodneška se říká spermatu "semeno". Takže plodnost dobytka, ale i lidí. Občas předkové přiložili ruku v domě, pokud bylo třeba. Ovšem nikdo není bez chybičky, a tak se hodilo vzpomínat na jejich dobrý vlastnosti a skutky, to jim lichotilo a pomáhali. Kdežto kdyby se zbytečně připomínalo, že třeba děda bejval občas pěknej pruďas a prababička nemívala doma dvakrát uklizeno (berte jako dobovej příklad) a vůbec kdesi cosi, občas rozbili nějakej hrnec, nebo aspoň zapletli koním hřívy, že to nešlo rozplést, způsobili, aby slepice nenesly atd. Do nedávný doby z toho zůstaly zbytky představ o domácích skřítcích hospodáříčcích nebo o domácích šotcích.
Zlí lidi škodili přímo. Zbyla po nich představa upírů a nočních můr. Vyssávali lidem životní šťávu, krev, energii, protože jim to mohlo pomoct vrátit se zpátky na zem. Vracet se mohli v čase přechodu, zlomu, kdy se světy (pozemskej a dolní, podsvětní) navzájem otevíraj. Typicky půlnoc, ale hlavně určitý dny v roce. Třeba Dušičky. Slunovrat, rovnodennost. Anebo mohli procházet místama, kudy vedly zlomy, cesty nahoru a dolů. Typicky křižovatky. Proto se u křižovatek stavěly lípy, stromy, kterej přitahuje včely a díky tomu spojovanej s dobrem a zahánějící zlý síly (včely dobrotivý bytosti, který vytvářel sladkej pokrm, spojovanej s nebem, včely jako létající bytosti byly rovněž spojovaný s nebem, a nebešťani nás seshora chránili před zlem). Nebo se u křižovatek stavěly křížky. No a lidi v podsvětí, i dobrý i zlý, slyšej, co si povídáme. Mluvit o nich špatně znamenalo přitáhnout na sebe jejich pozornost. Nene, ať si o nich mluví špatně kdo chce a ať jdou škodit jemu. Ať uschne obilí sousedovi, mě to za to nestojí. Když, tak šeptem, beze jména, opisně. Proto i v případě, že už třeba s těma dobrejma (převážně dobrejma, prostě těma, který stálo za to si předcházet) následky nastaly, člověk se na ně nesměl zlobit a hlavně ne mluvit adresně - proto se řeklo jen: "Byl u nás šotek." A dalo se mu něco na usmířenou.
Předchozí