Z+2, marxismus kouká na lidstvo optikou vztahů mezi třídama, neomarxismus trochu volněji vztahů mezi skupinama lidí, přičemž zdůrazňuje jejich vzájemnou hierarchii (nadřazenost/podřízenost). Klasickej marxismus vidí v tý hierarchii jednoznačně ekonomický zájmy, různý neomarxistický školy přidávaj v různý, ale malý, doplňkový míře i duchovní rozměr - ideologickou motivaci. Přesněji řečeno, ta duchovní nadstavba vychází z ekonomickejch vztahů, ale má určitou setrvačnost a proto se nemusí vždycky krejt s ekonomickejma zájmama. Zájmy jednotlivce jsou v klasickým marxismu určený zásadně a v neomarxismu v zásadě hlavně třídní/skupinovou příslušností. Marxismus i neomarxismus pracujou s "probouzením" mas, nebo přesněji se možná snažej vysvětlit, proč masy nejednaj vždy v souladu se svejma zájmama danejma ekonomickou hierarchií. Neomarxismus si jednak všimnul, že lidská současnost i dějiny jsou i z hlediska vlastnictví výrobních prostředků podstatně barevnější, než klasická Marxova stupnice otrokářství-feudalismus-kapitalismus, takže pracujou s více modelama a přidávaj tu duchovní setrvačnost. Ale individuální proměnou jednotlivce se nezabejvaj, to by jejich podstatu podstavilo na hlavu. Zabejvaj se aktivizací celejch skupin. V politický praxi se pak věnujou různejm způsobům, jak změnit celý skupiny změnou nastavení podmínek, změnou ekonomickejch vztahů. Skupiny se samozřejmě skládaj z jednotlivců, ale ti jednotlivci maj bejt měněný ne morálním ponaučováním, ale celkovým nastavením. Například v myšlení klasickejch politickejch marxistů měli bejt kulaci změněný vyvlastněním a zařazením na nejnižší stupeň hierarchie, kapitalisti přeřazením na dělnický pozice apod., novej socialistickej člověk měl v podstatě vzniknout samovolně odstraněním ekonomickejch nerovností. Neomarxistický školy v politickým uvažování změkčily důraz kladenej na revoluci a upřednostňovaly postupnou nenásilnou evoluci, ale opět šlo o změnu nastavení skupinovejch vztahů.