Asi to bude chtít dlouhou “zvykačku”, hlavně toho dítěte, ale také důvěru jeho rodičů, aby si opravdu trochu oddechli a ne nonstop mysleli na to, jak se dítěti daří, možná také vyhovující prostory hostitele? Co když by si dítě v mé péči ublížilo, zranilo se třeba při nějakém amoku? Ale možná se toto bude týkat jen lehčích případů? Autistickou holčičku máme v širší rodině, uměla bych si představit pohlidat ji na omezenou dobu, je moc milá, když se přistoupí na její způsob komunikace a vše je v poklidném tempu, snadno se poleká, nesmí se na ni s žádnou ironií a povídá si jen s tím, koho si pamatuje.