Majdo, ja mam deti v tom vasem veku a dalsi nastupujici pubertaky v jejich rodinach. S pubertaky jsem taky leta pracovala.

Ja jako pubertacka jsem jednou vyslechla "tajnou" diskuzi moji maminky s kamaradkama a tetou, kdyz diskutovaly "nas deti" a domnivaly se, ze spim. Podle ni jsem byla pubertacka v pohode, nemela jsem zadnou potrebu "protestu" a vzpoury a hledani sama sebe - ja jsem tak nak vyrustala v tom, ze jsme spolu s maminkou mluvily, vnimala jsem, ze urcite veci dela a rika, protoze ma obavy. Jestli jsem to mela vrozeny nebo jak se ji to podarilo, to nevim, ale stejne vyrostly i moje deti. Proste vsecko se vysvetlovalo/diskutovalo, dohodlo predem v KLIDU, "preventivne", nez k nejaky situaci doslo. Ze 4 deti ani jeden nedelal problemy. Takhle vyrustaji i jejich deti.
I moji zaci a jine deti na skole za mnou chodily si "postezovat" na rodice a jine dospele, poslechnout si a obvykle i se tim nejak ridily. Kdyzi davni cesti zaci, kdyz moje deti byli batolata, se mnou vysedavali a diskutovali, vedeli, ze nebudu "zalovat", a rodice vedeli, ze jim spis muzu rict, tak to jaksi plynulo. Zadny z Tech deti v puberte nevysiloval.

(a ja NEVIM, jak to tak vyslo. Nikdy jsem svoje deti za nic netrestala, kdyz prekrocily hranici, obvykle na nich bylo videt, jak je to mrzi a ze to bylo "z nevedomosti". Stesti bylo, ze jejich omel stejny nazor - v jeho rodine ze 7 deti problem (ale nic moc) s nejmladsi sestrou.

Detem jsem nikdy do niceho nekecala. Kdyz chtely, probrali jsme, co potrebovali, jinak jen "oznamili".