"Mladej přijede po víkendu od exe a při první příležitosti mi řekne, že je neumim vychovávat, ale má to samozřejmě ze své hlavy, to nezapomene zdůraznit. Táta, že je umí vychovávat. Bez vysvětlení, bez příkladu."

Pokud by moje dítě přišlo s názorem, co píšeš, tak bych chtěla vědět, co konkrétně má na mysli. Co konkrétně se mu na mojí výchově nelíbí a co konkrétně se mu na otcově výchově líbí. Pokud by nebyl schopnej nic takovýho říct, tak bych mu řekla, že o konkrétních věcech se s ním budu bavit ráda, ale obecný kecy o výchově mě nezajímají.

" Mám maturitu, ale vydělávám o hoodně míň, než táta, kterej je vyučenej (je OSVČ a jezdí kamionem)."

V tom je nějaký problém? Kluk ti to nějak vyčítá? Snažila bych se synovi vysvětlit, proč mám já takový příjem jaký mám a proč má táta takový příjem, jaký má. Třeba s připomenutím, že součást tátova vyššího příjmu jsou cesťáky, což znamená, že teď peníze má, ale když se mu stane nehoda nebo až bude v důchodu, spláče nad výdělkem. A že jeho vysoký příjem je vykoupený tím, že je neustále v nebezpečí nehody, hodiny denně prosedí v kabině, zbytek spí v kabině. Doma se moc neohřeje. A jestli si syn myslí, že by takovouhle práci chtěl dělat.

"Přitom táta jim nic nekoupí, nikam s ním nejedou."

O tom syn mluví? Vadí mu to? Nebo to vadí tobě? Syn by měl vědět, kolik otec platí alimenty, kolik jsou jeho (synovy) životní náklady.

"Mluvit se se synem nedá ani po dobrém, ani po zlém."

Já bych to zkoušela, tyhle praktický životní věci s ním probírat. Ale ani ne jako reakci na nějakou situaci, která nastane, ale spíš zkusit počkat, až bude nějaká relativně příjemná chvilka. A přivřela bych oči nad blbejma ksichtama a tónem a snažila bych se normálně vysvětlovat. Většinou je to totiž tak, že puberťák se sice tváří na zabití, ale něco z těch našich mouder mu v tý hlavě zůstane. A časem se to tam nashromáždí, on si to tam různě převálí, srovná se zkušenostmi od kamarádů a nakonec dojde k závěru, že máma je sice nemožná/mimoň/out apod., ale jinde to vlastně není lepší...