Greto, jo, presne tak. Nasi vlastne ani podobne proslovy nemeli, ale vzdy se mi vyplatilo rikat o sobe co nejmin, maji proste uplne jiny nahled, "vi, co je pro mne nejlepsi" a podobne problematicke postoje. Sveruju se minimalne, vlastne jen, kdyz neni zbyti. Napriklad moje tri prvni partnery vubec neznali ani nevedeli, ze existuji. Poucovani a trvani na svych principech k nicemu dobremu nevede.

Jinak zavidim moznost chodit za tanecni, to jsem nemohla, vzdy sel nekdo se mnou. Vubec jsem tam chodit nechtela, ale pry "budes to potrebovat" Je to 23 let a dodnes jsem to nepotrebovala a ani do budoucna urcite nebudu. Ale byl to opet pokus o to, abych kopirovala rodicovsky priklad, tedy nasla si v tanecnich dozivotniho partnera
V pripade zakladatelky a jejiho syna je to jine, pokud tam opravdu chtel chodit (po sve uvaze, nikoliv po rodici vnucenem prani, coz vlastne u nas tak bylo, taky jsem "chtela" do tanecnich).