No, to co popisuješ je klasická asistenční služba. To máme taky za sebou. Jinak já mám dceru, která vyšla zš speciální a nedostalo se na nás víc ve stacionáři než dva dny v týdnu...plná kapacita. Šla jsem do dalšího stacionáře, co myslíte? Plná kapacita :) tak jsem tam dala přihlášku a čekáme. Jinak využívám soc. službu ještě, která poskytuje kroužky, tam navštěvuje dcera jeden kroužek a poskytují příměšťáky , víkendové pobyty a tak. Obojí jsme už vyzkoušely též. Jinak ta myšlenka, že se spřátelím s nějakou rodinou, která má třeba odrostlé svoje děti a chce zkusit pomoct a odlehčit mi (jsem rozvedená) a ještě mám syna v pubertě, ta myšlenka je krásná. Ono ani s těmi financemi to není žádná hitparáda...platím nájem, stacionář, kroužky dětem a musíme tři nějak vyžít z důchodu, pnp a alimentů, kdy je vždy velké dobrodrůžo, jestli je dostanu nebo ne :( ještě mám navíc brigádu . Jsem dost unavená. Nedejbože kdybych onemocněla. Dcera je na tom po stránce diagnozy dost špatně, ale při troše dobré vůle a snahy se s ní dá krásně "domluvit" .) Teď ji měla na odlehčovacím pobytu na víkend - cizí prostředí - úplně cizí asistentka dobrovolnice, která ji viděla poprvé a dala to v pohodě. Takže tak. Je to opravdu vyloženě o té dobré vůli.