Kamarádka, děti ve věku 14 a 16. Starší dítě bylo kdesi mimo domov, mladší a manžel doma. Kamarádka onemocněla, manžel chodí na 6 do práce, i požádala mladší, aby mimořádně zašla před vyučováním se psem (jinak na to mají systém).
No a dcera řekla NE. (Psa chtěly děti, slibovaly co všechno, ale je to 5 let a nikdy ho neměly na starost samy, krmí kámoška, venčí střídavě či po dvojicích.)
Ráno tedy nemocná kámoška šla se psem sama.

Mne to fakt konsternovalo, moje děti jinak vždycky dělaly doma míň než její a já teda taky dělám míň než ona - jsou celkově pořádnejší a vařivější a tak rodina - ale nějak si neumím představit, že by některá z drahých dcer něco nutného (jako je venčení nebo přinesení potravin) odmítla udělat, když jsem marod... Jo, ksicht nebo dotazy typu jestli ten chleba fakt potřebujeme, to ano (i když na ksicht při mé nemoci už by musely mít fakt málo času), ale tohle?

Co byste dělaly? Mně by asi spadla čelist.

Dost jsem nad tím uvažovala a přiznávám, že mě nic opravdu funkčního nenapadlo.